09. červenec 2017
26. duben 2017
13. leden 2017
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 

Před pár týdny zde na Komentu vyšel článek o obchodním řediteli, který nic nedělal, s nikým nekomunikoval, utrácel firemní peníze za své pohodlí a přitom ho majitelé chválili za skvělé výsledky, kterých dosáhl. Dnes přináším překvapivé pokračování.

Ozval se mi člověk, kterého si pamatuji ze  setkání, která nesouvisela s byznysem. Článek ho zaujal, a chtěl se podělit o svůj vlastní pohled na velmi podobnou věc. Se dvěma rozdíly. Jednak se nejedná o uzavřeného introverta, kterým byl hrdina původního příspěvku, jednak je tím „ředitelem“ doslova on sám. Společně jsme jeho příběh zapsali. Zde je.

Moje jméno není důležité, říkejte mi Marek. Vystudovaný ekonom, původní profesí logistik. Pracoval jsem tak v pěti firmách na pozicích logistických referentů. Poslední působiště jsem, bohužel, někdy v roce 2003 opouštěl s vroubkem, ze kterého bylo jasné, že stejnou cestou to dál už nepůjde.

Rozhodl jsem se vrátit ke kořenům. Na obchod moc nemám talent, ale snažil jsem se. Hodně jsem přečetl, byl na spoustě kurzů. Nejprve to nestálo za nic, ale pak mi to začalo jít. Znovu jsem začal. Nejprve v malé firmě co dodávala do obchodů laky. Pak jsem přešel k jeřábům, fakt, no a potom do FMCG (pozn. rychloobrátkové zboží). Na každém místě jsem byl o patro výš, a nakonec se ze mě stal obchodní ředitel celkem známé značky.

Jednou jsme takhle připravili složitý plán. Byla to fuška, a já pak odjel na dovolenou. Nemám ve zvyku o dovolené pracovat, ale po čtrnácti dnech jsem podíval do papírů a polil mně mráz. Ten plán byl totálně špatně. Byla tam prostě fundamentální chyba, díky které to v životě nemohlo fungovat. Zpanikařil jsem, zavolal domů. A na druhé straně všichni šťastní, jak jím to funguje a jak jsem to geniálně vymyslel.

Asi o tři měsíce později přišel jeden kolega z oboru o radu. Rady nedávám, ale něco jsem odsekl. Napůl z legrace. Za měsíc mi poslal děkovný dopis. Stoupl o sto procent. Pak se něco podobného stalo znovu, a ještě jednou, a já si říkal, jsem tak chytrý? Tak jsem se podíval na ty rady, co jsem dával, na problémy, které ti lidi řešili. Čekal jsem, že v tom uvidím nějaký génius, ale nic. V podstatě byly často úplně mimo místu.

Firma tehdy bojovala s tím, že se nedařilo umístit na trh nový produkt. V marketingu zmizla spousta peněz, bylo to všude, ale lidi nic. Přišel jsem za ředitelem marketingu, byl hned vedle, a řekl mu, ať zkusí fokusovat jinou část toho produktu. Byla to blbost. On to udělal. Chyběl týden než by to firma zařízla, ale prodeje najednou začaly stoupat, a ještě před koncem kvartálu byl z toho trhák.

Nevím jak je to možné. Prostě jsem vstupoval do věcí, dělal blbosti, a výsledek bylo zlato. Nemám v tom vůbec žádný systém, dost často o tom vlastně nic nevím. No ale funguje to.

Od naší epizody s marketingem uplynul půlrok a já dostal nabídku, co se neodmítá. Prestižní pozice, prestižní obor. Šel jsem. Přišel jsem na pozici a začal se seznamovat s prostředím. A pak mně napadlo, nebudu dělat nic! Tak jsem nedělal nic. No, aby se neřeklo, že nedělám nic, tak jsem za půl roku navrhnul asi tři věci. Kosmetické změny typu jestli má být vázička na přepážce vlevo nebo vpravo. Stoupli jsme o osm procent, což je v zabetonovaném oboru tak o tři patra nahoru. Tak jsem sebral benefit, a navrhnul další dvě maličkosti. To jsi měl vidět ten úspěch. Co dělám teď si nechám už pro sebe.

Takže. To co jsi psal o tom řediteli nemusí být taková blbost, na jakou to vypadá. Vážně nejsem žádný věštec, ani jogín, ani guru, ani kouzelník, nebo jak tomu říkáš. Nepálím vonné tyčky, nechodím do kostela ani v neděli, a když jsme tuhle měli mistra meditace, šel jsem radši na pivo. No ale funguju…

Svůj názor si udělejte sami. Přeji hezký víkend.