<< Preview1 / 112 / 113 / 114 / 115 / 116 / 117 / 118 / 119 / 1110 / 1111 / 11Další >> 
<< Preview1 / 112 / 113 / 114 / 115 / 116 / 117 / 118 / 119 / 1110 / 1111 / 11Další >> 

Když jsem zde minulý týden šeredně pomluvil kouče, přišla řada podnětných dotazů a komentářů. Někteří kejhali kritizovali, někteří dávali zapravdu (velmi mne potěšilo, že i koučové), pár se jich ptalo, a mně to přimělo sepsat krátký seznam firmám pomáhajících profesí, který vyjde v příštím čísle časopisu Byzmag.  Přitom jsem si uvědomil, kolik vedle všech těch konzultantů, trenérů a facilitátorů existuje lidí z oboru řekněme tajemna,  kteří jsou sto poměrně úspěšně fungovat v  (nejen) českém korporátním prostředí. Nechci zde řešit míru jejich užitnosti, tu nechám na vašem názoru, rád bych se však podělil o několik opravdu zajímavých, s nimiž jsem měl tu čest se ať už osobně či přes zprostředkování setkat, a kteří se z šedého průměru vydělují svou originalitou. Kontakty na dotyčné nesbírám a nedávám, kdo chce, ten si najde.

Pojďme na ně.

Soustředič se na produkt

Věřte nebo ne, existuje. Chlapík, původní profesí technolog automatizované výroby, nyní malíř a dokonce majitel malé galerie, objíždí velkoplošné prodejny několika řetězců (ne v ČR). V každé z nich má připravenu malou místnost, stůl s kafem a několik produktů. Nemusí to být nutně ty nejdražší, ale ty, které chce daná provozovna nejvíce prodávat, a které povětšinou nejdou. Soustředič usedne za stůl, napije se kafete, a pak se na vystavené vzorky o samotě co nejsilněji soustředí, aby se lépe prodávaly. Obchodu věnuje tak dvě hodiny,  za které bere asi jako špičkový kouč, a pak jede dál. Pracuje dva dny v týdnu, práce má dost.

Šaman

Toho člověka jsem potkal na jedné velmi nepříjemné poradě. Konala se v devět večer, aby byla beze svědků z ostatních částí firmy, a zahájil jí ředitel slovy „začneme něčím pozitivním“. Pak do místnosti vběhl shrbený týpek v podivném převleku se střapci, a s holí ozdobenou čímsi, po čem jsem raději nepátral v ruce, a za hlasitého, leč zcela nesrozumitelného huhlání oběhl několikrát okolo stolu. Zůstával za ním nepříjemný ostrý zápach ne nepodobný spálenému obložení spojky po špatném vycouvání z garáže. „To je šaman, vykuřuje zlé duchy, aby porada přinesla efekt“ pochlubil se ředitel, a já se jej zeptal, kolik stojí jedno vykouření. Když mi to řekl, odpověděl jsem, že za ty peníze vykouřím taky.

Barevná typoložka

„Cítím z vás zvláštní energii“ byla první věta této ženy, když jsem jí slyšel poprvé. „Vaše barva je zářivě modrá“ dodala. Přišlo mi to jako lichotka, a tak jsem poděkoval, a pak skoro tři hodiny seděl po levici klienta, přičemž jsem mu do ucha tu a tam špital věci týkající se způsobu, kterým se pokoušel řešit jistý zapeklitý problém. Z pravé strany se ozývaly různé barvy, a tak jsem se dozvídal, že muž v ultrakonzervativním obleku je vlastně světle růžový, profesionální vyjednavač protistrany černobílý, osoba, jejíž funkci se mi nepodařilo po celou dobu jednání rozklíčovat, pak cituji doslova eruptivně šedá. Účel jsem nepochopil.

Profesionální Japonec

O této profesi vím, že existuje v Asijských zemích, netušil jsem však, že jí mohou angažovat i české firmy. Pán, původem tuším supervizor výroby, který přišel kdysi do Česka jako zaměstnanec a již zde zůstal, je najímán jako ozdoba jednání. Jeho jediným úkolem je být společensky přítomen, a významně mlčet. Vypadá velmi důstojně, sálá z něj osobní charisma, a vydrží promlčet celé hodiny jednání. Po jeho konci odejde domů a pošle fakturu. Jiný úkol nemá.

Guru

S touto osobou jsem se nesetkal, ale i tak mi vrtá hlavou. Říká se mu Guru, je to Čech, původně snad  absolvent chemie,  který kdysi po vyštípání z firmy odjel do Indie, a když se vrátil, stalo se něj to, co je. Má svého obchodníka, který za něj sjednává byznys. Obchodník identifikuje potřebu (třeba zefektivnění výroby), určí cenu (dva špičkoví koučové), a Guru pak přijde plně připraven a informován. Pokud byste čekali postavu typu šamana, pak nic takového, bývá oblečen velmi civilně, černé kalhoty, černá košile z nich ven, rozhalenka, dlouhý plnovous. Prochází firmou, obhlíží pracoviště, pomalu a důstojně kráčí od místa k místu. Tu a tam se zastaví, a pomalým, měkkým hlasem vydá doporučení jak konkrétní věc konat lépe. Jeho rady jsou někdy banální, jindy protismyslné, či absurdní vyměňte si s kolegou své nástroje, ale klienti se dušují, že brzy po druhé, či třetí návštěvě pociťují závany pozitivní energie, a dokonce že vidí citelné objektivní změny k lepšímu.

Muž se špulkou

Drobný vzrůst této osoby je umocňován mohutností jeho pracovního nástroje. Jako obr Atlas Zemi drží trpaslík špulku velikou téměř jako on sám, původně snad z nějakého lana, nebo kabelu, nyní prázdnou, a nese jí na ramenou. Špulka je nejenom velká, ale též těžká, až se pod ní prohýbá, a takto je schopen projít i ta nejvzdálenější zákoutí kancelářského prostoru, nebo výrobní haly. Umně se proplétá mezi stroji, prochází sníženými profily, prý dokonce i turniketem a ochranným rámem. To vše jen proto, aby rozvíjel vlákno úspěchu.  Dokud jsem ho nepotkal osobně, nevěřil jsem, že skutečně existuje.  Chtěl jsem se ho zeptat, ale taktně mne upozornili, že je němý.

Na závěr: pozor, objezd

Výrobní hala, na zemi naznačená cesta dopravního vozíku. Předpisová varování, vše čerstvé, čisté. V jednom místě dráha prudce zatáčí, pokračuje asi tři metry mimo původní osu, a pak se stejně prudkou zatáčkou vrací zpět. „Tady má něco stát?“ ptám se, abych dělal chytrého. „Ne, ale pod tím místem je silná geopatogenní zóna, a nechtěli jsme, aby nám negativní vibrace narušily elektroniku výrobků, které vozíme“ zní smrtelně vážně míněná odpověď.

Hezký víkend vám přeje Firemní sociolog