<< Preview1 / 122 / 123 / 124 / 125 / 126 / 127 / 128 / 129 / 1210 / 1211 / 1212 / 12Další >> 
<< Preview1 / 122 / 123 / 124 / 125 / 126 / 127 / 128 / 129 / 1210 / 1211 / 1212 / 12Další >> 

Touto větou odbývala otázky známých a přátel jistá paní Kateřina. Krutá, ale upřímná. A po pravdě, každý se svou svobodou nakládáme tak, jak si zasloužíme. Do okamžiku než přijdeme na to, že ta svoboda je menší, než se zdálo.

Kdybyste ještě přednedávnem chtěli natáčet pořad na téma úspěšná česká podnikatelka, Kateřinu bych vám coby zastávku na cestě po pomyslné mapě úspěchu vzdělaných a chytrých žen, bez dechu doporučil. Společně se svým mužem vlastnila malou firmu podnikající v konstrukcích. Podíleli se, inženýrsky, na projektech po celém světě. Doslova od New Yorku, přes Petrohrad, po Sydney. Jejich firma se nacházela v Praze se dvěma menšími pracovišti, ale jádro podnikání bylo v zahraničí. Kromě Kateřiny a jejího manžela Petra zaměstnávala (bez technického personálu) asi deset lidí, ale to stačilo.

Mohli být větší, efektivnější a výkonnější, ale nepotřebovali. Nepotřebovali proto, že účelem firmy nebylo vydělávat astronomické částky, ale poskytovat svým majitelům pohodlnou platformu pro život. Několik let to měli rozvrženo tak, že třetinu času cestovali, třetinu pracovali doma, a třetinu trávili volnem, často také na cestách. Bylo to fajn. Krize tomu vůbec neublížila.

 

Kateřina se se svým mužem seznámila v posledním ročníku vysoké školy. Přednášel zde dvě hodiny jako náhrada za jiného kolegu, externistu. Okamžitě si padli do oka. Budoucí choť, Petr, byl právě na složité životní křižovatce. Firma, ve které pracoval, mu dala vše, co mohla, a on, ve svých sedmatřiceti, cítil, že je potřeba jít dál. Nechtěl opouštět zažité, ale chtěl růst, a nebylo kam. I díky Kateřině a s její podporou se rozhodl jít do rizika. Přechod na podnikání byl hodně tvrdý. Prvních několik let žili velmi skromně, více než půl roku doslova v kanceláři, ale protože Petr byl velmi výkonný a neústupný, a hlavně, byl opravdový odborník, po čase se začalo dařit. Petr byl tvůrčí mozek, a výkonná složka, Kateřina byla složka obchodní, a v tvůrčích věcech detailista. Perfektně se doplňovali.

 

Mohli si dovolit mnohé. Večírky s přáteli, módu, prestižní sporty.  Společenské akce ve světových metropolích, kam byli často zváni obchodními partery. Když se jich ptali na děti, odpovídali, jak už jsem řekl. Neměli by s nimi čas. A čas ubíhal.

 

Kateřina má narozeniny v zimě, na konci února. Pravidelně při této příležitosti brala několik kamarádek na oslavu spojenou s lyžováním. Dámskou jízdu. Jezdily do Rakouska, vždy do stejného střediska. V roce 2012 oslavila osmatřicáté. Prodloužený víkend ale neproběhl podle plánu. V neděli, těsně před odjezdem, si ještě chtěly zalyžovat, a Kateřina při poslední jízdě spadla. Nevypadalo to vážně. Zvedla se, dojela dolů, ještě při nastupování do auta vypadala, že odjíždí jen s potlučeným kolenem. Cestou do České republiky ale bylo stále jasnější, že to bude cesta přímo do nemocnice.

Nakonec tam strávila nejen s kolenem dva týdny, a další nejméně čtyři byla doma odsouzena na lůžko. Bylo to nepříjemné, protože se nic podobného dříve nestalo. Petr vzal veškerou práci na sebe, a tak byla Kateřina, byť s pomocí kamarádek a najaté síly, doma sama. Někde tady se to stalo…

Když se Petr vrátil po třech dnech z obchodního jednání v zahraničí, a Kateřina mu radostně oznamovala, že je nejvyšší čas, aby měli miminko, myslel si nejprve, že jde o nějakou legraci, a pak si zaťukal na čelo. Když jeho choť nadšeně popisovala, jak to bude skvělé, až budou mít konečně potomka, řekl jí, zvyklý z toho, jak to měli zařízeno, že když už ho chtěla mít, měla se rozmyslet dříve, protože jsou na to oba příliš staří, a krom toho nemají čas.

 

Uplynulo asi sedm měsíců, byl listopad 2012. Kateřina se rehabilitovala, i když cítila, že co se pohybu a zad týče, zřejmě už na tom nikdy nebude jako dříve. S Petrem už spolu nebydleli. Stýkali se ve firmě, která běžela v režimu volnoběhu. Prakticky se dodělávala práce, která byla započata před rokem, dvěma. Nových zakázek minimálně, protože by na nich museli pracovat oba. Když cestovali do zahraničí, nyní s krajním odporem, bydleli každý v jiném hotelu a letěli různými letadly. Tehdy se setkali nad problémy dokončované zakázky, ale ještě než se do ní pustili, každý z nich tomu druhému vyjevil něco osobního. Kateřina přinesla podanou žádost o rozvod.  Petr květiny, a ujištění, že tedy by to dítě měli chtít. Následující události nebudu popisovat.

 

Od nepovedené oslavy a úrazu Kateřiny na lyžích uběhl necelý rok, byl leden 2013.  Kateřina a Petr jsou opět spolu. Na venek to vypadá, že je zapomenuto. Firma se pamatuje, a manželé snaží o tak chtěného potomka. Jen společenských akcí se účastní podstatně méně, o to více to u nich doma začíná, dílem Kateřiny, vypadat, jako v jeslích. Je ale jasné, že otěhotnět nebude snadné, a tak už v létě začínají – jako mnoho jiných – „vymetat“ odborné poradny, kliniky a pracoviště pro podporu reprodukce.  Kateřina opět přenechává Petrovi větší část práce na firmě, protože být „snažilka“ je práce na více než na plný úvazek. I tak je to ale snaha bezvýsledná.

 

Dva roky po nehodě, v zimě 2014 vyhledávají manželé opravdu špičkové lékařské pracoviště, a v něm špičkového odborníka. Nechává si vše dopodrobna vysvětlit. Prochází stohy dokumentů mapujících  události minulých měsíců lékařskou terminologií, anamnézy Petra i Kateřiny, a mnoho dalšího.  Klade mnoho otázek. Nakonec, zcela spontánně, říká

          Mám-li být upřímný, pak jste dítě obětovali svému životnímu stylu.

Poslední údaj, který o Kateřině mám, je z května 2014. Tehdy s Petrem nabízeli k prodeji třetinový podíl ve své firmě, aby měli prostředky na další snahy o otěhotnění.

 

Tento příběh znám dlouho, ale podnět k tomu, abych ho sepsal, mi dala majitelka serveru Ladies&Wine. Srdečně Vás zvu k návštěvě.