<< Preview1 / 122 / 123 / 124 / 125 / 126 / 127 / 128 / 129 / 1210 / 1211 / 1212 / 12Další >> 
<< Preview1 / 122 / 123 / 124 / 125 / 126 / 127 / 128 / 129 / 1210 / 1211 / 1212 / 12Další >> 

Následující úvaha mi přišla od člověka, který si nepřeje být jmenován. Popisuje problém, který známe, a se kterým se setkáváme. A tak ji, se souhlasem autora, dávám k dispozici zde. Vojtěch Bednář, Firemní sociolog


Když někoho hledáme do týmu nebo na nějakou vedoucí pozici vždy uvažujeme o jeho osobnosti, schopnostech, dovednostech, často také o morálních hodnotách, charisma, apod. Nejspíš ale málo kdo o tomtéž uvažuje i v průběhu času.

Každá firma se v rámci životního cyklu mění z mnoha důvodů (politika, ekonomika, technologie, zákazníci, vlastník) a mění se i nároky na lidi, kteří v ní pracují, zejména pak na vedoucí. Když přijmeme za fakt, že je to právě vedoucí, který je hlavním „motivačním“ prvkem pro tým, pak je nezbytné, aby to byl člověk schopný vlastní sebereflexe a všeho co k ní patří. Vedoucí, který umí přizpůsobit styl vedení podle schopností člověka, se kterým právě mluví. To je tzv. situační styl vedení. Ale co když to nezvládá? Nebo kolem něj nastala taková změna, kterou nedokáže uchopit díky své neschopnosti měnit sebe. Možná byl jeho styl vedení před nějakým rokem platný, teď už je ale ničící/brzdící efektivní práci. Umíme si jako šéfové všimnout, že někdo jede na neplatný lístek?

Vždycky se mi líbil pohled, byť zjednodušený, na chování lidí přes jejich schopnosti: neschopný, schopný, všeho-schopný. Popíšu ze svého pohledu situaci, kdy na důležité židli sedí někdo s neplatnou jízdenkou, kdo o její neplatnosti ví, a potřebuje to zatajit. Takový člověk se stane všeho-schopným.

Pokud jste jeho šéfem, zažijete nejspíš toto:

  • nikdy se od něj nedozvíte pravdivá fakta,
  • bude mluvit tak, aby kdykoliv mohl říci, že ho ti druzí špatně pochopili, a pravděpodobně se bude i rád poslouchat,
  • bude nedůtklivý – při sebemenší výtce bude vstávat od stolu a vyhrožovat odchodem,
  • nikdy nepřizná chybu, jednou z oblíbených taktik pro zakrytí vlastních chyb, je: poukážu na chyby ostatních; to je mimochodem úroveň dětí v mateřské školce,
  • při argumentaci se odvolává na skutečnosti, které se nestaly,
  • a když mu hodně teče do bot, najde si nějakého obětního beránka, kterému nasadí psí hlavu, aby nepřišel o křeslo.

 

Vrátím-li se k původní myšlence, že vedoucí je z 60 % důvodem, zda jsem nebo nejsem v daném zaměstnání, pak si myslím, že uvažovat o schopnostech lidí, kteří už na mé palubě jsou, je na místě. A nejde jen o to, zda na palubu vůbec patří, ale jestli patří na dané místo na palubě.

Nejhorším článkem ve vaší firmě je mocný, který ví, že by na palubě jiné lodi s jiným kapitánem neuspěl.