<< Preview1 / 152 / 153 / 154 / 155 / 156 / 157 / 158 / 159 / 1510 / 1511 / 1512 / 1513 / 1514 / 1515 / 15Další >> 
<< Preview1 / 152 / 153 / 154 / 155 / 156 / 157 / 158 / 159 / 1510 / 1511 / 1512 / 1513 / 1514 / 1515 / 15Další >> 

Máte pocit, že v médiích, přinejmenším v těch „mainstreamových“ se řeší problémy, které vás nezajímají? A máte pocit, že jejich autoři vám nutí názory, které jsou vám odporné? Nejste sami. Proč to tak je? A co se s tím dá dělat?

Dáte si genderově vyvážený veganský hamburger bez housky? Zřejmě ne. Pokud tedy patříte k většině. Zajímají vás práva menšin? Asi také ne, tipoval bych. Jsou podle vás problém „množírny“ pejsků? Nejspíše také ne. Řešíte otázku, jak Fastfoody třídí odpad? Připojíte se k protestu proti zákazu zahalování obličeje? Skoro určitě ne. Tak proč se o tomto všem píše v novinách, které vás mají informovat? Protože je píší sluníčkoví pisálci!

Konflikt mezi „městem“ a „venkovem“ je starý jako lidstvo samo, přesněji stejně starý jako snaha lidstva se shlukovat v civilizačních centrech (městech). Ruku v ruce s tímto procesem jde diferenciace; mnoho lidí na malém prostoru se musí více specializovat, výsledkem toho je, že každý jedinec sice umí méně, ale je více specializovaný ve svém oboru. Vesnický lékař musí umět léčit téměř vše, městský vás daleko spíše pošle k odborníkovi, například. To, co se týká praktických oborů lidské činnosti; pekárna mimo centrum peče mnoho druhů pečiva, zatímco ta v centru se soustředí třeba pouze na rohlíčky (obzvláště vypečené), týká se i těch méně praktických a více "přemýšlivých". Které mimo centra nemohou vznikat.  Přirozenou součástí tohoto procesu je také to, že diferencovaní lidé v centrech se mají tendenci zabývat vyššími potřebami než ti mimo ně. Důvodem je, že jejich nižší potřeby jsou plně uspokojeny; mají co do úst, a protože jsou uspokojeny i u jejich bližních, není potřeba se jimi nejen zabývat, ale vůbec o nich mluvit.

A tak se, pokud jde o novináře, mluví o vyšších potřebách. Lidská práva, ekologie, třídění odpadu, práva zvířat, bakterií, robotů, podpora integrace (neexistující) muslimské menšiny, a tak dále a tak dále. Toto je přirozený důsledek procesu urbanizace, na něj navázané diferenciace. Protože lidé uvnitř center nevidí potřeby těch mimo, nedovedou je posoudit a neumí je ani odhadnout – všimněte si kolik reklamních kampaní zaměřených na „vesničany“ nebo odehrávajících se zde působí směšně; je to přesně z tohoto důvodu, jejich pokusy se jim přiblížit jsou na druhé straně odmítány. Protože ale těsnost kontaktů v centru a sdílení informací vytváří tak zvaný paradox lokální bubliny, kdy ve společnosti sobě podobných si myslíme, že takoví jako my je většina, mají titíž lidé potřebu svému okolí prezentovat své názory jako by byly pravdivé. Jako by byly jediné možné. A také „poučovat“ ostatní, morálně je soudit a v případě nesouladu se svou představou pravdy odsuzovat.

Není na tom nic „zlého“, jedná se o demografický a civilizační proces s předvídatelným průběhem i výsledky, a to bez ohledu na to, kdo je jeho aktérem a kde se děje. Protože více než 80 % agendotvůrných (tedy témata určujících) médií se nachází na prostoru několika kilometrů čtverečných vnitřní Prahy, blízko parlamentu, vlády a dalších „center dění“, je důsledkem, že jejich autoři mají úporný pocit, že vědí vše, že mají pravdu, a právo ji vynucovat na ostatních. Nejvíce markantní je toto v médiích veřejnoprávních, kde chybí kontrola a korekce ze strany inzerentů a úplně nejvíce v České Televizi.

Nechci se „sluníčkových pisálků“ jak byl tento fenomén neodborně ale trefně popsán v jedné internetové diskusi zastávat, nechci je však ale ani odsuzovat, protože svých chyb se nedopouštějí vědomě. Otázkou je, co s nimi. Kritika sama o sobě nemá smysl, vede pouze k jejich utvrzení a dalšímu vyhranění propasti mezi „centrem“ a „periferií“ pokud je bereme jako sociologické kategorie, ale i doslova. Radikální řešení také nefungují, protože na troskách kvazi elity rychle vzniká nová (což je třeba zkušenost z Americké války o nezávislost), nicméně nechat je jen tak rovněž není řešení. Jako funkční tak vidím snažit se o protiváhu. „Venkov“ v doslovném i metaforickém významu potřebuje držet většinu moci, tak, jako tvoří většinu ekonomiky.

Hezký den.