<< Preview1 / 202 / 203 / 204 / 205 / 206 / 207 / 208 / 209 / 2010 / 2011 / 2012 / 2013 / 2014 / 2015 / 2016 / 2017 / 2018 / 2019 / 2020 / 20Další >> 
<< Preview1 / 202 / 203 / 204 / 205 / 206 / 207 / 208 / 209 / 2010 / 2011 / 2012 / 2013 / 2014 / 2015 / 2016 / 2017 / 2018 / 2019 / 2020 / 20Další >> 

                                                                                               Blbci se koučují navzájem – Ivo Toman

Možná, že jste i vy už slyšeli o kočinku; super cestě, jak být lepší, rychlejší, výkonnější, dokonalejší. Svět, tedy alespoň Česká republika je plná koučů, bohužel řada z nich by kouče potřebovala spíše sama. Nebo možná psychiatra. Pokoučovali se.

Koučování, jak já ho vidím, je nástroj interaktivní výuky, postavený okolo Sokratovy didaktické metody. Ačkoli není jisté, že právě starořecký filozof Sókrates byl prvním, kdo vymyslel princip učení postavený na kladení specificky tvořených otázek, je to právě on, kdo dal metodě jméno. Sokratova metoda představuje základ koučování, kdy kouč klade koučovanému otázky a tím jej pomáhá rozvíjet. Ostatně, my jí používáme také.

Že jste toto právě slyšeli poprvé? Je možné. Současní tzv. koučové, totiž sami netuší, co vlastně koučování je, a velmi často se neshodnou dokonce ani v elementární definici svých metod. A nejenom to. Shodování  totiž předpokládá, že mezi nimi existuje odborná diskuze. Neexistuje.

Koučování se stalo módou. A tak se kouči stávají lidé bez jakékoli kompetence, bez jakéhokoli vzdělání, bez jakýchkoliv znalostí, velmi často lidé, které popisuje věta „vždycky jsem se zajímal o vztahy a o psychologii“ pronesená z úst pavlačové drbny. A je to ještě horší. Pod tlakem módy a nutnosti „být kouč“ se takto začínají označovat i lidé, kteří by jinak mohli být velmi dobrými poradci, odbornými konzultanty, lidé, kteří skutečně něco dovedou. Bohužel, odlišit je od příživníků a od šarlatánů je bez osobní znalosti těžké.

Koučové mají organizace, a dostávají certifikáty. Je to fajn mlýnek na peníze, žel kvalitu nezaručí a existují případy, kdy nezaručují ani příčetnost. Potkáte-li kouče v podobě tak zvaně známé osobnosti, vyhněte se mu obloukem, a pokud před vámi někdo mává certifikátem, ptejte se raději po referencích. Ještě lépe, chtějte s referencemi osobně hovořit.

Nerad bych shazoval kouče úplně, metoda není špatná. Ale rád bych zde řekl, že drtivou většinu z nich nepovažuji za seriózní. Chcete-li podporu odborníka, který si neříká kouč, obraťte se na nás, chcete-li kouče, dovolím si doporučit Jardu Homolku,  či Dášu Urbancovou, které znám, a kterým věřím. Až před vámi bude poskakovat dvacetiletý fracek s tím, že je cool kouč, případně případ, který právě vyšel z protialkoholní léčebny (obé je zcela reálné), pošlete je koučovat dveře od sklepa. Zevnitř.

Můj Twitter