Velká část, pokud ne většina, sociologů, politologů a dalších sociálních odborníků, kteří promlouvají o politice, o společenské situaci v médiích neříká to, co si myslí, a co by s ohledem na své vzdělání měli říkat. Ríkají věci, které jsou pro ně pohodlné s ohledem na to, že žijí z veřejných rozpočtů, z grantů a z dotací. Nemusí si to ani uvědomovat a nemusí to dělat schválně, ale jejich názory jsou veřejnosti předkládány jako nezávislé a objektivní. I když nejsou ani jedno, ani druhé.

---

To co jsem napsal výše je svého druhu poučka, kterou jsem slyšel někdy před patnácti lety na vysoké škole v předmětu, kde nás učili o sociologické metodologii. Velmi jsem proti tomu protestoval, hádal se, protože jsem měl pocit, že je nám předkládáno jako fakt něco, co podle mně nebylo (a není) správné, a taky jsem si myslel, že takto to být prostě nemůže. Jednou z pozoruhodných vlastností stárnutí je, že člověk postupně přichází o naivitu...