Ve svém prvním prezidentském novoročním projevu Václav Havel 1.1.1990 řekl, že naše země nevzkvétá a měl pravdu. Dodnes má bohužel tato jeho věta mnoho hospodských apologetů, i když už sama dávno neplatí.

Výběr ministra pro Evropské záležitosti Štefana Füle na pozici evropského komisaře za Českou republiku je dobré řešení z hlediska technického, leč ukázka politické neschopnosti z pozice lidské.

Není tomu tak dávno, co do poměrně klidných vod zdravotních pojišťoven vplula nová loď jménem Agel. Tato zdravotní pojišťovna původně lokálního měřítka (severomoravského) převzala pod svá křídla několik zdravotnických zařízení (za všechny jmenujme kupříkladu nemocnici v Českém Těšíně) a jala se vábit nové pojištěnce - přesně tak, jak jí nařizuje zákon. Ten ukládá takové instituci za povinost "zlanařit" padesát tisíc pojištěnců během prvních šesti měsíců své existence. A tady padla kosa na kámen...

Poté, co Irové schválili Lisabonskou smlouvu (resp. byli uchlácholeni, a tak schválili), vypadalo to, že Václav Klaus se jako poslední euroskeptik již nemá čeho chytit. Ale Václav Klaus - to není jen tak někdo. Je to filuta mazaný - ostatně já tvrdím již dávno, že je to člověk na svém místě. Pětašedesát procent Čechů mu věří, že chozením kolem horké eurokaše bojuje za nás, za Čechy. Ale tak to není, lidičkové zlatí! Náš pan prezident má daleko prozaističtější cíle. Nicméně proti gustu, žádný dišputát...

Irské ano Lisabonské smlouvě je výzvou, a to výzvou nejenom pro českého prezidenta Václava Klause. Je to výzva pro nás pro všechny.