Výběr ministra pro Evropské záležitosti Štefana Füle na pozici evropského komisaře za Českou republiku je dobré řešení z hlediska technického, leč ukázka politické neschopnosti z pozice lidské.

Štefan Füle je kvalifikovaný a kvalitní státní úředník. Jako evropský komisař bude mužem na svém místě, pokud dostane jen trochu důstojné portfólio (obávám se, že vzhledem k tomu, že jeho nominace je za normálním časem, kdy k ní mělo dojít opožděna asi o dva a půl měsíce to moc dobré nebude). Jeho působení v komisi se patrně bude podobat působení Pavla Teličky. Tedy nedá se čekat a nečeká se, že by razil politický přístup. A má ještě jednu úžasnou vlastnost, skoro nikomu nevadí.

Když srovnáme pana Füleho s ostatními kandidáty, jeho přednosti se poněkud rozplývají. V Evropě známý, energický a kvalitní politik Alexandr „Saša“ Vondra. Světový ekonom a naneštěstí neúspěšný kandidát již na druhou funkci Jan Švejnar. Oba tito lidé by ve funkci evropského komisaře byli bezpochyby lepší vizitkou České republiky, než současný ministr pro Evropské záležitosti. Jejich smůlou bylo, že byli v prvním případě nominováni ODS, jež při současném stavu sil v tak zvané úřednické vládě nebyla sto jej prosadit a ve druhém stranou, která jen čeká na svůj parlamentní konec.

Vedle toho byli další kandidáti. V případě favorita premiéra Fišera, to jest guvernérem ČNB Tůmou musím po dlouhé době souhlasit s názorem Jiřího Paroubka. Totiž, je otázkou, zda v čele banky není užitečnější, než v EK. Totéž, ale z úst prezidenta Klause pak platí v případě premiéra Fišera samotného.

Konečně poslední dva nominantni, totiž z levicové části politického spektra byli spíše k úsměvu. Komunisty navrhovaný ex-kosmonaut Remek se sice angažuje v Evropském Parlamentu, ale jeho představa na pozici komisaře byla srovnatelná s tím, kdybychom tam chtěli vyslat Ferdu Mravence s poukazem na to, že je šikovný. Současný komisař Vladimír Špidla je pak člověkem, který se hodí do akademického prostředí, ale je nepoužitelný pro praktické funkce. To vrchovatou měrou dokázal ve svém působení na pozici šéfa ČSSD, předsedy vlády ČR a nejinak i v EK (mimochodem, mezi jeho hlavní zásluhy patří to, že cenou za nejlepší sociální program pro zaměstnance Evropských firem dekoroval McDonald's).

Když shrneme nedostatky kandidátů a „kandidátů“ je zřejmé, že vláda reálně vybírala mezi Vondrou a Švejnarem. Volba prvního z nich by znamenala, že by se Paroubek vztekl a chtěl Fišerově kabinetu vyhlašovat nedůvěru. Volba druhého by patrně vedla k vzteknutí ze strany Paroubka a Topolánka kteří by společně křičeli, jak je dávan prostor někomu, kdo na něj nemá nárok (a ještě je to Američan, což by se dalo vykládat jako pokračování Špidlova zakopnutí s rychlým občerstvením). Případné převážení Vladimíra Špidly by bylo ukázkovým políčkem České politiky, po odsouhlasení Lisabonské smlouvy a svržením vlády v předsednictví již třetím v řadě.

Volba Füleho je volbou bezproblémového člověka. Profesionála, který bude – a tím jsem si jist – vykonávat svou funkci čestně, správně a (což vyplývá ze statutu komisaře) ku prospěchu Evropské Unii. Nicméně též člověka, jež vzešel z neschopnosti politické reprezentace shodnout se na lepším kandidátovi. Lepší byl přitom k dispozici, bylo jich hned několik. A to je lidské selhání.