Poté, co Irové schválili Lisabonskou smlouvu (resp. byli uchlácholeni, a tak schválili), vypadalo to, že Václav Klaus se jako poslední euroskeptik již nemá čeho chytit. Ale Václav Klaus - to není jen tak někdo. Je to filuta mazaný - ostatně já tvrdím již dávno, že je to člověk na svém místě. Pětašedesát procent Čechů mu věří, že chozením kolem horké eurokaše bojuje za nás, za Čechy. Ale tak to není, lidičkové zlatí! Náš pan prezident má daleko prozaističtější cíle. Nicméně proti gustu, žádný dišputát...

Irské ano Lisabonské smlouvě je výzvou, a to výzvou nejenom pro českého prezidenta Václava Klause. Je to výzva pro nás pro všechny.

Politici, lhostejno z které strany by měli respektovat pravidla hry, podle které hrají. Pokud tak nečiní, nemají na svých místech co dělat. Pokud tak činí, mohou být užiteční

Sotva se zklidnila bouře vyvolaná rozhodnutím Ústavního soudu o neplatnosti rozpuštění poslanecké sněmovny, přispěchali poslanci s lavinou návrhů takříkajíc "za pět minut dvanáct". Problém je v tom, že ve snaze stihnout prosadit co nejvíce ještě v tomto funkčním období, prosazují jeden paskvil za druhým. Snad nejvíce do nebe volajícím nonsensem je pak přehlasování prezidentského veta tzv. "šrotovného".