Výměnné sítě. Jejich datový provoz představuje významnou část provozu celého internetu. Jejich technologie se vyvíjejí pozvolnými, evolučními kroky k stále sofistikovanějším a více decentralizovaným. Jejich obsahem jsou věci, které mnoho uživatelů internetu miluje; filmy, hudba, televizní seriály, počítačový software. To vše se s jejich pomocí šíří zcela nekontrolovatelně a k nelibosti majitelů autorských práv bez jejich svolení. Právě proto jsou výměnné sítě již dekádu terčem nekompromisní, leč neúspěšné války, kterou proti nim s pomocí legislativců a politiků vede prakticky celý zábavní i softwarový průmysl. I když se jedná o ohromnou sílu, má tato válka až doposud jediného opravdového vítěze; výměnné sítě, které se nedaří vypnout. Jak je to možné?
Strach z konce…
Pokud sledujete zpravodajství z informačních technologií a internetu poslední přibližně dekádu, musíte mít dojem, že se přibližuje okamžik, kdy výměnným sítím, a jejich atraktivnímu, pro každého dostupnému obsahu odzvoní. Od uzavření nejslavnější, i když dnes již takřka zapomenuté sítě Napster uplyne letos devět let. To znamená devět let zpráv o brzkém konci bezplatného sdílení a stahování souborů, multimediálního obsahu a softwaru uživateli internetu po celém světě. Za těchto devět let se ale přes všechny snahy organizací hájících autorská práva tvůrců softwaru, hudebního a filmového průmyslu ani nepřiblížil. Zatímco dostupnost obsahu na výměnných sítích zůstává na stále víceméně stabilní úrovni, sítě samotné se mění. Procházejí pomalou evolucí, která je spojena s „přeléváním“ se uživatelů od jedné z nich k jiné A jsou stále zde stejně tak, jako zprávy o jejich brzkém konci. Za tím vším přitom stojí několik časově různě vzdálených maličkostí. Žádná z nich by patrně nemohla za současný stav výměnných sítí sama o sobě, ale v kombinaci vytvářejí prostředí, které je pro všechny ochránce autorských práv i pro zákonodárce mnoha zemí prakticky nepřekročitelné. Pojďme se na ně podívat.
Decentralizace
Internet prvních více než dvacet let své existence nebyl sítí vhodnou pro laického uživatele. Nebyl tak konstruován, neexistovaly vhodné aplikace. V časech idealistických snů o „informační dálnici“ jako budoucnosti lidstva (první polovina 90. let) se neuvažovalo o Internetu, ale o komerčních sítích. K nim byli připojeni uživatelé, jež si pak vzájemně vyměňovali data a používali aplikace. Tyto sítě sice přinášely pohodlí a jednoduchost, byly však centrálně řízeny a měly jediného provozovatele. Ten mohl do značné míry ovládat jejich obsah, což omezovalo možnosti publikace a podnikání s pomocí těchto sítí. Výsledkem bylo, že se jak uživatelé, tak poskytovatelé obsahu a služeb, a nakonec i provozovatelé těchto sítí vydali raději na internet.
V uzavřených sítích by výměnné sítě v současné podobě nikdy nemohly existovat. Decentralizace systémů a přechod na internet to však umožnil.
Forma je obsah
Multimediální obsah, který tvoří převážnou většinu výměnných sítí je možné „konzervovat“ od vynálezu fonografu, tedy od 19. století. Až do příchodu digitálních technologií, respektive počítačových souborů však platilo, že každé pořízení kopie obsahu současně snižuje jeho kvalitu, a hlavně, že nahrávka je pevně svázána s nosičem (muzika na gramofonové desce nemůže existovat mimo ni). Transformace multimédií do počítačů způsobila, že záznamy přišly o svou fyzickou podstatu. Počítačový soubor může jednak „přeskakovat“ mezi různými médii, aniž by docházelo ke změně jeho obsahu, a jednak může být do nekonečna kopírován. pokud navíc existuje jeden nebo málo obecně přijatelných standardů (MP3,avi,DivX) jež slouží k uchování a přehrávání dat, budou je uživatelé vždy preferovat před snahami o dodatečné doplnění původních omezení gramofonu do souborů, čemuž se říká DRM. Tam, kde byla média závislá na vnější formě (třeba desce) se stala čistým obsahem (souborem).
Obsah v síti
Když zkombinujeme oba faktory, které byly popsány výše, tedy používání decentralizované sítě a informačních nosičů, které přišly o svou fyzickou podobu a tím i vzácnost, dostaneme prostředí, ve kterém platí, že čím větší zájem o věc je, tím je věc dostupnější a jsme u podstaty problému. Ať už jde o soudy proti švédským (The Pirate Bay), nebo kanadským (IsoHunt) serverům, snahy o odpojování nepohodlných uživatelů od internetu (Francie) nebo globální pravidla (EU), kombinace decentralizovaného a z podstaty nezvladatelného systému internetu se nehmotněným obsahem ve výměnných sítích znemožňují tyto systémy zcela odstavit. Každý dílčí pokus, ať už jde o ty výše vyjmenované, nebo další v budoucnosti, je vždy vykoupen nárůstem dalších technologií a možností sdílení dat v evolučním vývoji. Z těchto, i z mnoha dalších důvodů se konce výměnných sítí prozatím není nutné obávat.
