09. červenec 2017
26. duben 2017
13. leden 2017
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 

Z pohledu západních liberálních médií to musí vypadat, že ruský prezident V. V. Putin je ztělesnění samotného satanáše. Z pohledu jejich pisatelů, většinou kavárenské selanky, je pak jeho enormní popularita na domácí scéně produktem podvodu s průzkumem, protože „žádný z našich přátel v Moskvě Putinovi nefandí“. Ale Rusové fandí. A mají pro to dobré důvody.

Putin je téměř dokonalá kombinace všeho, co ruské, a nejen ruské mentalitě přijde atraktivní. Nechme stranou skutečné výsledky, ať už ekonomické, nebo vojenské, podívejme se na dojem, který dává. Především je to člověk, za kterým stojí zajímavé pozadí. Minulost v KGB je pro většinu občanů záruka toho, že ten člověk ví, jak funguje moc, a že se nenechá manipulovat – což byla historicky vůbec největší výtka k vladařům a jedno, zda to byli monarchové, nebo generální tajemníci. Sportovní založení a zdravý životní styl dává záruku dlouhověkosti a hlavně udržení zdravého rozumu – na rozdíl od bezprostředního předchůdce, který se uchlastal i těch vzdálenějších, kteří sešli stařeckou demencí. Stejně tak je výhodou i stále relativně nízký věk – v porovnání s tím, co bylo obvyklé dříve.

Putin vypadá a chová se velmi moderně. Na druhou stranu modernost v jeho podání není na úkor ráznosti ani udržení autority, což Rusové chtějí vidět. Ukazuje, že je „akční“, přitom je současně konzervativní. Se svými občany komunikuje jako mocnář, který svou moc neudržuje arogancí ani terorem, ale tradičními hodnotami a tím, co považují za zdravý rozum. Demokratická diskuze v jeho zemi existuje, ale na rozdíl od západních zvyklostí nebrzdí rozhodování.

Výsledkem je pro Evropského pozorovatele málo pochopitelný, ale fungující koncept moci. Ani diktatura, ve které by vládl jeden mocný, ani demokracie, ve kterém by rozhodnutí vznikala z obtížného konsensu. A přitom to funguje.

Liberální intelektuálové (u nás „kavárna, sluníčka“ či říkejte tomu, jak chcete), toto nenávidí. Ze dvou důvodů.   Prvním je, že podvědomě tuší, že i zdejší veřejnosti, za kterou se mylně sami prohlašují, by se podobná koncepce mohla líbit. Přitom pro ně by dost pravděpodobně znamenala konec vlivu v politice a začátek velmi těžkých časů. Druhým, protichůdným, a srovnatelně hrozivým pak je, že oni by sami velmi rádi, kdyby takto vládl… někdo z nich.

Nechejme Putina i s jeho způsobem vládnutí Rusům. Ale poučme se z něj, může nás inspirovat v mnohém.