09. červenec 2017
26. duben 2017
13. leden 2017
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 

Pokud něco na chování médií opravdu nemám rád, tak to, že se vytrvale snaží vnucovat představu o „rozpolcenosti“ české společnosti. Aktuální obětí této snahy je prezident Zeman, ale před ním to byli jiní a je nepochybné, že i po něm to budou další. Chyba přitom není ani v Zemanech, ani ve společnosti, a osobně si myslím, že ani v novinářích. Chyba je v několika, možná desítkách jedinců, kteří umně zneužívají nedokonalosti médií k tomu, aby dojem rozpolcenosti navozovali.

Za posledních sto let se vystřídalo několik různých představ o tom, jak jsou média schopna ovlivňovat své publikum. Nejprve se tvrdilo, že „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“. Pak, že média podporují společenskou diskuzi a utvářejí převládající názor. Dnes, v době, kdy má přes 70% obyvatel České republiky přístup k internetu a Facebook využívá více či méně necelá polovina je ale věc jiná. Média už neumí lidi přesvědčit o názoru. Umí ale nastolit téma. Média nás nedokáží přesvědčit o své pravdě. Dokáží lidem vnutit, o čem mají mluvit. Co si o tom budou myslet, ale závisí na jejich vlastních hodnotách a na jejich přístupu.

Tady je zakopán pes. Drtivá většina z nás, i když zastáváme rozdílné politické postoje, a myslíme si různé věci, vyznává v prvé řadě slušnost a stabilitu. Respektujeme názor druhého, ale nerespektujeme hulvátské chování. Jinak řečeno, nevadí nám, pokud má spoluobčan třeba na prezidenta republiky jiný názor, než my sami. Ale velmi nám vadí, když po něm hází vejce. Co nás spojuje je také jistá míra citu pro ironii, a tak, když zmíněný prezident třeba řekne, že Německé pivo je patok, vnímáme to – nic proti německým přátelům – s úsměvem a pochopením.

Jakékoli dezintegrační tlaky, které by ať už s účastí médií nebo bez nich takto působily, se u společnosti vždy setkají s tím, že v nás přirozeně přetrvávají pozitivní hodnoty, a že společenská statika v naprosté většině situací převládne nad snahou o změnu; ostatně proto je dosáhnout jakékoli větší změny tak těžké. Prezident je pro nás stále prezidentem, byť poněkud excentrickým, protože je to instituce, a nikoli jen osoba. Na tom, že tato instituce zaslouží jistý respekt bez ohledu na to, kdo jí vykonává, se shodneme.  A je jedno, co o tom píší, a co by si někteří představovali. Společnost, díkybohu, není a nebude rozpolcená.