09. červenec 2017
26. duben 2017
13. leden 2017
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 
<< Preview1 / 132 / 133 / 134 / 135 / 136 / 137 / 138 / 139 / 1310 / 1311 / 1312 / 1313 / 13Další >> 

Taky jste si někdy položili otázku, proč je zpravodajství v televizi, v novinách a samozřejmě na Internetu plné hrůz? Proč pokud bychom žili ve světě, který vypadá jako ten ve zprávách byli mrtví částečně zastřelením, částečně udušením, částečně chřipkou, ebolou, morem, a nadto okradení až do trenýrek? Svět je přeci plný informací, ale pokud bychom měli informace rozložit na ose pozitivní – negativní, pak v médiích jsou téměř výlučně ty negativní.

Často tuto otázku dostávám, a i když si nedělám patent na univerzální odpověď, musím říct, že jsem jednu vyvinul. A že celkem sedí, což potvrzují všechny strany zúčastněné. Vypadá takto

Svět médií má tři strany; média, publikum a inzerenty. Média jsou (pro nás) novináři. Publikum jsou všichni ostatní. Inzerenti jsou ti, co platí, aby se jejich zpráva dostala k publiku. Ano, jsou média, co nepotřebují inzerenty, ale i ona je mají. Jen se tak nejmenují. Strany publika a inzerentů dejme pro dnešek stranou, a podívejme se jen na média. Sociologicky.

Není pravda, že novinářům je diktováno, co mají psát. Naopak, mají často až nadstandardní svobodu. Taky je nikdo nenutí, v čí prospěch by měli psát. Nikde nenajdete vyhlášku, a v seriózních médiích ani tichý rozkaz, v čí prospěch. Kdepak, takto se věci nemají.

Novináři nemají fakta. A tak je nahrazují emocemi. Negativní emoce mají silnější náboj, lépe váží publikum. Pozitivní zpráva sebou nese riziko, že čtenář odejde – nespokojen – ke konkurenci. A tak se novinář bojí pozitivně psát. Pozitivní zpráva také sebou nese riziko, že novinář, který jí publikuje, zvláště častěji, bude před kolegy podezřelý. Jednoduše jako někdo, kdo se chová jinak, než všichni ostatní. To znamená jinak, než se od něj očekává.

Novináři se vzájemně poměřují. A také se potřebují trumfovat. Jediným měřítkem je schopnost domněle zaujmout publikum. Tedy schopnost vytvořit zprávu, která lépe váže pozornost emocemi. Negativními emocemi. Čím je zpráva horší, tím je vlastně lepší. Čím více čtenáře či diváka ohrožuje, tím pevněji je k ní vázán. Čím větší část publika novinář vyděsí, tím je úspěšnější. Tím více jej chtějí ostatní dohnat, a být lepší. To znamená, tím více děsit publikum.

Co jsem zde popsal je pouze část reality, reality, která je mnohem košatější a barevnější. Ale je to část, která je důležitá. Pokud by vás zajímalo více, jak ona realita funguje, můžete si objednat seminář, nebo využít služeb mediálního poradce.

Přeji Vám hezký den.